V úterý 20. října brzy odpoledne (ve 13:43) pocítili obyvatelé islandského hlavního města Reykjavíku zemětřesení, které se odehrálo asi 25 km jižně od metropole. K zemětřesení došlo v hloubce 3 km pod povrchem na poloostrově Reykjanes a mělo sílu (magnitudo) M = 5,6. Jednalo se o nejsilnější zemětřesení v této oblasti od roku 2003. Následovalo několik desítek dotřesů, z nichž některé byly obyvateli pocítěny. Dosud nejsilnější dotřes měl sílu M = 4. Poloha epicentra silného úterního zemětřesení a jeho dotřesů a průběh zemětřesné činnosti v oblasti poloostrova Reykjanes od úterý 20. října do dnešního (22. října) rána jsou znázorněny na obrázku.
Obr. 1: Lokalizace epicenter probíhající seismické aktivity na poloostrově Reykjanes. Zelené hvězdičky na mapě značí polohy epicenter zemětřesení s magnitudem větším než M=3. Spodní graf ukazuje vývoj zemětřesného roje v čase. Na svislé ose je vyneseno magnitudo, na vodorovné čas (největší otřes je hned na začátku aktivity).
Po několika letech klidu na sebe oblast Reykjanesu v uplynulém roce připoutala pozornost odborníků i veřejnosti hned několikrát. V prosinci loňského roku zde došlo k sérii zemětřesení, tzv. seismickému roji, s několika pocítěnými zemětřeseními a maximálním magnitudem M = 3,7. V únoru 2020 seismickou aktivitu doprovázel několikacentimetrový výzdvih zemského povrchu v okolí sopky Thornbjörn, způsobený hromaděním magmatu jen několik kilometrů pod zemským povrchem; k výstupu magmatu na zemský povrch však nedošlo. Epicentra současné seismické aktivity se shlukují především v oblasti vulkanického systému Krýsuvík a také v okolí vulkánu Fagradarsfjall.
Obr. 2: Rozložení stanic české seismické sítě REYKJANET (černé trojúhelníky) a epicentra od založení sítě v roce 2013 do konce roku 2019 (aktivované oblasti: Thorbjörn, únor 2020, Fagradarsfjall, prosinec 2019 a říjen 2020, Krysuvík,říjen 2020)
Poloostrov Reykjanes je součástí Středoatlantského hřetu, nejdelší geologické struktury na Zemi. V severním Atlantiku tento hřbet od sebe odděluje dvě litosférické desky, Euroasijskou a Severoamerickou, které se zde od sebe oddalují ve směru východ-západ rychlostí 2-3 cm za rok. Důsledkem tohoto uspořádání jsou častá sopečná a zemětřesná činnost, pohyby zemského povrchu, vysoký tepelný tok a s tím spojená geotermální aktivita. Pro geofyziky i geology je proto Island velmi atraktivní výzkumnou lokalitou.
Obr. 3: Stanice REYKJANETU v lokalitě Móhálsandalur (MOH), která je nejblíž epicentru nejsilnějšího otřesu
Zemětřesná činnost na poloostrově Reykjanes a ve všech dalších regionech Islandu je důkladně monitorována seismickými stanicemi provozovanými Islandským meteorologickým úřadem (Icelandic Met Office). Od roku 2013 provozuje ve střední části poloostrova Reykjanes Geofyzikální ústav AV ČR síť seismických stanic nazvanou REYKJANET. Účelem této sítě je výzkum příčin zemětřesných rojů a v následujících letech i souvislosti mezi využíváním geotermální energie a výskytem slabých zemětřesení na Reykjanesu. Záznamy ze seismických stanic Geofyzikálního ústavu významně přispějí ke komplexnímu vyhodnocení aktuální seismické aktivity, na kterém se budou vědečtí pracovníci Geofyzikálního ústavu podílet.
Údaje o seismické aktivitě Islandu můžete průběžně sledovat na webových stránkách Islandského meteorologického úřadu.
Ing. Jana Doubravová, Ph.D.
oddělení seismologie