V16 MELILITICKÝ OLIVINICKÝ NEFELINIT (skupina olivinických čedičů)
LOKALITA: Komorní hůrka
TYP HORNINY: vyvřelá výlevná, bazická
SLOŽENÍ: Hlavními minerály jsou augit, pyroxen, olivín a nefelín. Melilit pak je hojnou příměsí. Magma, ze kterého hornina utuhla, bylo primitivního původu tj. svým složením blízké plášťové tavenině.
REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: solitérní vulkán čtvrtohorního stáří, spolu s Železnou hůrkou nejmladší vulkán na Českém masívu, radiometrické datování se pohybuje v rozpětí 110 až 850 tisíc let
VZNIK: Hornina vznikla utuhnutím lávy, která ze sopky vytekla v samotném závěru vulkanické činnosti. Sopečná aktivita měla zprvu charakter drobného explozivního vulkánu produkujícího pyroklastika (úlomky vulk. hornin). Vyvržená pyroklastika se pohybovala po balistické křivce a po dopadu vytvořila sypaný struskový kužel. (Tvorba sypaného kužele je charakteristická pro vulkanickou aktivitu strombolského typu a uložená pyroklastika nazýváme tufy.) Poté již značně odplyněné magma do tohoto kužele proniklo, protrhlo bok kužele a jako lávový proud se vylilo po jeho svahu. Na vzorku jsou patrné oválné prázdné prostory – pozůstatky po bublinách sopečných plynů protažených ve směru pohybu lávy.
V explozivních počátcích aktivity byly mezi sopečnými vyvrženinami hojně přítomny i úlomky okolní horniny (fylity). Takovéto cizorodé nevulkanické úlomky nazýváme xenolity.
VYUŽITÍ: Tufy byly dříve používány k zásypu a zpevnění místních cest a to i na bavorské straně. Dnes jsou Komorní i Železná hůrka chráněnou přírodní památkou.
ZAJÍMAVOST: V širokém povědomí je i to, že se o Železnou hůrku zajímal básník a přírodovědec J. W. Goethe (1749-1832). Za Goethova života stále ještě doznívaly spory o původu vulkánů a sopečných hornin. Jedna skupina vědců, tzv. neptunisté, tvrdila, že veškeré horniny na zemském povrchu vznikly usazováním a krystalizací z vodních roztoků. Oproti tomu plutonisté byli přesvědčeni o tom, že horniny jako čediče a žuly vykrystalizovaly ze žhavého magmatu. Goethe během svých lázeňských pobytů v Karlových Varech a Františkových Lázních Železnou hůrku několikrát navštívil a živě se o ni z přírodovědného hlediska zajímal. Sám se pro vysvětlení jejího vzniku přikláněl na stranu neptunistů, přestože některá svá pozorování nedokázal teorií neptunistů vysvětlit. Velmi se proto zasazoval o to razit do nitra sopky průzkumné štoly, které by pomohly vznik sopky vysvětlit. Goethe podpořil nápad na ražbu průzkumné štoly již v r. 1822. Její realizaci však oddalovaly vysoké finanční náklady a 225 metrů dlouhou štolu nakonec nechal hrabě Kašpar Maria Šternberk vyrazit až po Goethově smrti v letech 1834–37. Štola narazila z několika stran do čediče, vymezila průběh přívodního kanálu sopky a odkryla vypálené jíly v dotyku s vulkanickými horninami. Tyto nálezy prokázaly magmatický původ hornin Komorní hůrky a potvrdily tak mimo jiné i pohled plutonistů na vznik hornin.
Geofyzikální ústav se podílel na obnově a zpřístupnění části Goethovy štoly.
Animaci vývoje Komorní hůrky můžete shlédnout zde.
Pozice lokality odkud vzorek pochází