V11 RYOLITOVÝ IGNIMBRIT
LOKALITA: Malé Žernoseky (lom Kubo)
TYP HORNINY: vyvřelá výlevná, explozivního původu – ignimbrit kyselá
SLOŽENÍ: Jedná se o kyselou, alkáliemi velmi bohatou vulkanickou horninu s vysokým podílem vulkanického skla. Ryolit obsahuje vyrostlice křemene, kyselého sodno-vápenatého živce, draselného živce (ortoklasu a sanidinu). Vedlejšími minerálními součástmi bývají mafické minerály (biotit, pyroxen, amfibol).
REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: teplicko-altenberská kaldera; karbon, 318-313 mil. let
Pro vulkanity prvohorního stáří se často v české odborné literatuře používá předpona paleo- a pro vulkanické horniny třetihorního stáří předpona neo-.
VZNIK: Vulkanismus ve svrchním karbonu souvisí s extenzí (roztahováním) kůry v závěru variského vrásnění. Během vrásnění stlačovaná kůra se začala po jeho ukončení opět roztahovat, což umožnilo vystoupit na povrch silně diferencovaným (rozrůzněným) a korovým materiálem kontaminovaným magmatům – ryolitům, které jsou vulkanickým ekvivalentem hlubinných granitů. Horniny vystaveného vzorku mají svůj původ v teplicko-altenberské kaldeře – největším vulkanickém centru v Českém masívu v období karbonu. Vzniku kaldery předcházelo mohutné natavení kůry (325-319 mil. let), které bylo následované několika fázemi vulkanické aktivity a klidu (318-313 mil. let). Činnost kaldery byla ukončena propadnutím dna kaldery a vyplněním obvodových trhlin žilami granitických hornin (312 mil. let). Zachovalý zbytek kaldery nacházející se v oblasti mezi Bílinou a Altenbergem je protažený v SSZ-JJV směru a má rozměry přibližně 36×18 km. Těmito rozměry se blíží některým současným supervulkánům; pro srovnání – yellowstonská kaldera má rozměry 70×50 km. Ryolitové magma je díky své vysoké viskozitě a značnému obsahu plynů vysoce explozivní. Jeho výstup na povrch je proto doprovázen silnými erupcemi, při kterých se na povrch dostane velké množství pevného i dosud neutuhlého materiálu. Horniny těžené v lomu Kubo se na místo svého uložení vzdáleného 30 km od místa výbuchu dostaly v podobě pyroklastického proudu. Takovýto proud je tvořený směsí popela a úlomků hornin ve vznosu vulkanických plynů. V podobě žhavé laviny se řítí rychlostí několika set kilometrů v hodině po povrchu a ničí vše, co mu stojí v cestě. Na místě uložení, díky stále ještě vysoké teplotě, dojde ke spečení všech částic, které směs obsahuje, čímž hornina získá kompaktní vzhled. To je také důvod, proč představená hornina na prvý pohled vypadá jako láva, kterou však není. Pro takovéto horniny se používá termínu ignimbrit (viz též V15). Ochlazováním došlo k rozpukání horniny do sloupců (viz obr. níže).
VYUŽITÍ: kámen pro hrubou kamenickou výrobu, v regionu velmi časté použití pro stavbu opěrných zdí, podezdívek a plotů, drcené kamenivo
Vzorek byl získán laskavostí firmy KUBO s.r.o.
Pozice lokality odkud vzorek pochází
„Kamenné varhany“
Na výchozech vulkanických hornin často pozorujeme, že se tyto horniny odlučují v převážně šestibokých sloupcích a vytvářejí tzv. kamenné varhany. Sloupy vznikají v důsledku toho, že se horká láva dostala do styku s horninami či vzduchem o výrazně nižší teplotě. Chladnutím dochází k tuhnutí lávy v pevnou horninu za současného zmenšování jejího objemu. Takovéto smršťování vede k postupnému vzniku trhlin sloupcové odlučnosti po jednotlivých částech ve směru chladnutí tj. od povrchu lávového tělesa k jeho středu. Sloupce kamenných varhan tak ukazují směr, ve kterém vulkanické těleso chladlo – osa sloupců je orientována kolmo k plochám ochlazování. Vždy je však třeba, aby hornina chladla již bez pohybu, jinak by odlučnost byla nepravidelně bloková. V případě výlevu tak můžeme zpětně zrekonstruovat například průběh zemského povrchu, na který se láva vylila. Tloušťka a výška sloupců odráží rychlost ochlazování – čím tenčí a kratší, tím se ochlazovaly rychleji.