U12 Prachovec/Pískovec

DomůPro veřejnostGeopark SpořilovU12 Prachovec/Pískovec

U12 PRACHOVEC / PÍSKOVEC

LOKALITA: lom Hrabůvka

TYP HORNINY: usazená, prachovec, pískovec (droba)

SLOŽENÍ: střídání vrstev jemnozrnných pískovců (drob), prachovců a jílovců

REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: kulmská pánev Nízkého Jeseníku;  svrchní visé, spodní karbon („kulm“), moravické souvrství, vikštejnské vrstvy, cca 330 mil. let

VZNIK: Při variské kolizi litosférických desek před přibližně 340 milióny let byly v oblasti j. a jv. části Českého masivu horniny moldanubika nasouvány v podobě příkrovu směrem k S a SV. Zatížení litosféry hmotou nasouvaných příkrovů způsobilo její prohyb a vznik tzv. předpolní pánve před čelem těchto příkrovů. V této pánvi se usadily i sedimenty tvořící dnes část Nízkého Jeseníku (viz obrázek). Horninový materiál přinášený řekami z vyzdvihovaných příkrovů se hromadil u pobřeží, odkud byl nejspíše po zemětřeseních či povodních uvolňován a v podobě tzv. hustotních proudů postupoval mořskými kaňony dále do pánve. Vzorek z lomu Hrabůvka představuje relativně řidší typ hustotního proudu, tzv. turbiditní proud, který vznikal smíšením jemnějších částic sedimentu s vodou a pohyboval se po svahu díky své hustotě převyšující hustotu okolní vody. Takovýto oblak suspenze je schopen částice velikosti písku až jílu přemisťovat po mořském dně i stovky kilometrů daleko. Vrstvy uložené turbiditními proudy nazýváme turbidity. Slábnutí proudu má za následek ukládání stále jemnějších částic, proto je jednou z charakteristických vlastností uložené vrstvy (turbiditu) zjemňování do nadloží. Každá pískovcová vrstva (světle šedá) s ostrou bází přecházející do prachovce (tmavě šedý) tak reprezentuje uloženiny vždy z jednoho turbiditního proudu (A). Tenká vrstva černých jílovců se uložila v období klidu mezi jednotlivými proudy (A).

Exponát z lomu Hrabůvka ukazuje ještě jeden důležitý geologický fenomén: ohlazená, rýhovaná plocha vzorku (směrem k cestičce) je částí plochy menšího zlomu, který v hornině vznikl v pozdějším období. Zlom je plocha, na které došlo k pohybu dvou horninových bloků vůči sobě. Směr pohybu těchto bloků můžeme určit podle orientace rýh (striací) – B. Pokud si plochu zlomu pohladíte, zjistíte, že v jednom směru je povrch hladší. Hladíte-li zlom „po srsti“, hladíte ve směru, kterým se dotyčný blok horniny pohyboval. Na zlomech mimo jiné dochází k zemětřesení.

ODKAZY NA DALŠÍ VZORKY

 

 

Obrázek ilustrující morfologickou situaci při ukládání hlubokomořských uloženin v kulmské pánvi Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku před 330 mil. lety. Materiál o různé zrnitosti byl přinášen řekami a hromaděn na pobřeží. Při zemětřesení či velkých povodních se ještě nezpevněný dal znovu do pohybu a ve formě hustotních proudů se podmořskými kaňony přesouval dále do pánve. Všimněme si poměrně značného sklonu jak pobřeží, tak pokračujícího mořského dna. Vysoký sklon umožnil přesun i tak velkých valounů, jaké vidíme na vzorku U11. Dále v pánvi se ukládal jemnější materiál přenášený turbiditními proudy, který dal po svém uložení vzniknout turbiditům – vzorek U12.

 

 

 

Pozice lokality odkud vzorek pochází