SP3 GRANODIORIT
LOKALITA: Smolotely
TYP HORNINY: vyvřelá hlubinná kyselá
SLOŽENÍ: Jedná se o vápenato-alkalický granodiorit bohatý draslíkem. Mezi hlavní minerály blatenského granodioritu patří draselný a sodno-vápenatý živec, křemen, biotit a aktinolitický amfibol. Tmavé odrůdy blatenského granodioritu obsahují větší množství tmavých minerálů (amfibolu a biotitu). Přítomné tmavošedé uzavřeniny dioritového magmatu obsahují zejména sodno-vápenatý živec, amfibol a biotit, případně klinopyroxen.
REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: středočeský pluton, blatenský typ; Stáří krystalizace blatenského granodioritu bylo na základě strukturních vztahů k okolním granitovým průnikům (intruzím) odhadnuto přibližně na dobu okolo 345 mil. let.
VZNIK: Horniny prezentovaného vzorku jsou součástí rozsáhlého tělesa vyvřelých hlubinných a žilných hornin nazývaného středočeský pluton (též středočeský plutonický komplex). Hornina je řazena mezi tzv. „hybridní granitoidy“. Jejich výjimečné složení je výsledkem mísení několika chemicky odlišných magmat, pocházejících z aktivně deformovaných částí spodní kontinentální kůry a taveného materiálu subdukující (podsouvající se) desky (více též tabule u vzorku V0). V rámci středočeského plutonického komplexu reprezentuje relativně starší těleso.
VYUŽITÍ: hornina s velmi dobrými mechanickými vlastnostmi, hojně využívaná k dekoračním a stavebním účelům.
Vzorek byl získán laskavostí pana Prof. Dr. Joseph J. Kohn, Princeton University.
Pozice lokality odkud vzorek pochází
Schematická mapa povrchových výskytů pěti hlavních skupin granitických hornin středočeského plutonu s vyznačením erozních zbytků kontaktně přeměněných nadložních hornin plutonu (žlutě). Základní skupiny byly vyčleněny na základě petrografických a geochemických vlastností (například minerálního složení, obsahu hlavních prvků, stopových prvků, Sr-Nd izotopů). Odlišnosti mezi skupinami odrážejí původ jejich zdrojových magmat (plášť vs. kůra), míru kontaminace magmat kůrou či procesy provázející samotné tavení a krystalizaci (tzv. diferenciaci magmatu). Upraveno dle Janoušek et al. 2000.