P3 Mramor

P3 MRAMOR

LOKALITA: Smrčník Jeseníky

TYP HORNINY: přeměněná, mramor

SLOŽENÍ: Tento mramor je výjimečný svou bělostí a čistotou, obsah kalcitu dosahuje až 98 %. Ve velmi malé míře je zastoupen křemen a sulfidy.

REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ:   silezikum, série Branné;  Fosílie v této hornině nebyly nalezeny a tudíž přesné stáří vápencové sedimentace nemůže být stanoveno. Ze vztahu k okolním horninám, jejichž stáří je známo, je odhadujeme na devonské. Stáří přeměny (metamorfózy) je mladší, variské a bylo stanoveno jako karbonské.

VZNIK: Mramor vznikl přeměnou vápenců usazujících se v období devonu na dně tropického moře. Po usazení hornina prodělala komplikovaný tektonický a metamorfní vývoj. Během variské kolize byl původní vápenec nejdříve geologickými procesy zasunut do hloubek 25 km, kde byl za teplot 580ºC přeměněn (metamorfován) na mramor a následně za současného výstupu zpět k povrchu a intruze (průniku) nedalekého žulovského granitu intenzivně deformován.

Protáhlé výčnělky na nahnědlé ploše směrem k cestičce (detail A) jsou obalem žulových budin, jejichž vznik vysvětlujeme způsobem zobrazeným na obrázku 1. Žhavé plastické magma žulového složení proniklo v podobě žíly do změkčeného prohřátého mramoru a za působení šikmého stlačování (červené šipky) byly obě horniny společně deformovány (stadium 1). Deformace způsobila roztažení vápence i žulové žíly ve směru černých šipek (stadium 2). Žula, která v době deformace byla o něco více pevnější než mramor, vytvořila nesymetrické (na jedné straně příkřejší) čočky (budiny). Měkčí mramor tyto čočky obtekl (stadium 2). Po erozi, která odstranila jak “svrchní” část mramoru, tak žulové budiny, pozorujeme v terénu otisk budin na “spodní” zbylé straně mramoru (stadium 3).

VYUŽITÍ: Mramor se těží pro svou výjimečnou čistotu a využívá se v různých oblastech průmyslu.

ODKAZY NA DALŠÍ VZORKY

Vzorek byl získán laskavostí firmy OMYA a.s.

Pozice lokality odkud vzorek pochází