V5 NEFELINICKÝ BAZANIT (skupina olivinických čedičů)
LOKALITA: lom Soutěsky (záp. od Benešova nad Ploučnicí)
TYP HORNINY: vyvřelá žilná, bazická
SLOŽENÍ: Jedná se o subvulkanickou horninu (utuhlou mělce pod povrchem), která se vmístila do vodorovné vrstevní plochy dříve uložených vulkanických hornin. Tvoří tedy ložní žílu. Základními minerály jsou bazický sodno-vápenatý živec (anortit), Ca-pyroxen, Mg-Fe pyroxen a olivín. Jako vedlejší minerální součásti v hornině vystupují amfibol, biotit, alkalický živec a foidy (nefelin, analcim, sodalit, aj. – zastupují živce při absenci SiO2). Hlavními akcesorickými minerály čedičů jsou ilmenit a magnetit, minerály uchovávající orientaci magnetického pole Země v době vzniku horniny, tj. v době jejího tuhnutí.
REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: vulkanický komplex Českého středohoří, ústecké souvrství (37-28 milionů let); Radiometrické stáří této horniny je určeno na 29,5 miliónů let.
VZNIK: Třetihorní vulkanismus na našem území je spjat s roztahováním zemské kůry (extenzí) a vulkanismem, které probíhaly v rozsáhlé oblasti směrem západně a severně od Alp v období od středního paleogénu až po neogén jako odezva na doznívající alpské vrásnění. V té době v této oblasti vznikla celá soustava příkopových propadlin (riftů), mezi něž patří i náš oherský rift. Roztahováním kůry docházelo k jejímu ztenčování a také tektonickému (zlomovému) porušování. Žhavé a tekuté plášťového hmoty tak mohly snadno a ve velkém množství vystupovat k povrchu. Třetihorní čedičový vulkanismus na našem území je primitivního charakteru – svým složením velmi blízký původní plášťové tavenině. V Českém masívu je zastoupen téměř výhradně dvěma horninovými skupinami – čediči (bazalty) a znělci (fonolity). Čediče jsou dobře známé velmi pravidelnou sloupcovou odlučností. Sloupcová odlučnost vzniká účinkem vnitřního napětí při chladnutí magmatu, které je provázeno krystalizací a smršťováním horniny. (Viz obrázek níže.) Osa sloupců je kolmá k ploše chlazení tj. k okolní hornině, k podloží či k zemskému povrchu. Vždy je však třeba, aby hornina chladla již bez pohybu, jinak by odlučnost byla nepravidelně bloková.
VYUŽITÍ: kámen pro hrubou kamenickou výrobu, drcené kamenivo
ZAJÍMAVOST: Čedičové sloupce byly hlavně na přelomu 19. a 20. století hojně exportovány do Nizozemí a používány při stavbě hrází (např. i z Kamenných varhan – Panské skály u Kamenického Šenova). Lidským zásahem tak v Holandsku postupně vznikala souš na úkor moře až do dnešní podoby, ovšem za významného přispění českých čedičů.
Vzorek byl získán laskavostí firmy Weiss s.r.o.
Pozice lokality odkud vzorek pochází
„Kamenné varhany“
Na výchozech vulkanických hornin často pozorujeme, že se tyto horniny odlučují v převážně šestibokých sloupcích a vytvářejí tzv. kamenné varhany. Sloupy vznikají v důsledku toho, že se horká láva dostala do styku s horninami či vzduchem o výrazně nižší teplotě. Chladnutím dochází k tuhnutí lávy v pevnou horninu za současného zmenšování jejího objemu. Takovéto smršťování vede k postupnému vzniku trhlin sloupcové odlučnosti po jednotlivých částech ve směru chladnutí tj. od povrchu lávového tělesa k jeho středu. Sloupce kamenných varhan tak ukazují směr, ve kterém vulkanické těleso chladlo – osa sloupců je orientována kolmo k plochám ochlazování. Vždy je však třeba, aby hornina chladla již bez pohybu, jinak by odlučnost byla nepravidelně bloková. V případě výlevu tak můžeme zpětně zrekonstruovat například průběh zemského povrchu, na který se láva vylila. Tloušťka a výška sloupců odráží rychlost ochlazování – čím tenčí a kratší, tím se ochlazovaly rychleji.
