Střední Austrálie je celkově plochá, tektonicky neaktivní pouštní oblast, pro jejíž reliéf jsou však typické četné bezodtoké pánve. Takovéto pánevní oblasti obvykle vznikají v tektonicky aktivním prostředí, kde se na tvorbě reliéfu výrazně podílí deformace zemské kůry prostřednictvím zlomů nebo vrás. V geologicky stabilní oblasti, jakou velmi stará vnitřní část australského kontinentu, proto vznik takových pánví neočekáváme. Zajímavé je, že rozložení pánví se také shoduje s gravitačními anomáliemi, které prozrazují výskyt horninových hmot výrazně hustších než jejich okolí. Do míst, kde se nyní vyskytují, se tyto horniny dostaly během horotvorných procesů v dávné geologické minulosti, mezi 550 a 300 miliony let.
Gregory Ruetenik a John Jansen z GFÚ (tým Povrchové procesy a paleoklima) a Mike Sandiford z university v Melbourne (Austrálie) v nové publikaci rozvíjejí hypotézu, že pokud byla litosférická deska vystavena působení horizontálních tlaků, mohlo dojít k dočasným změnám její tuhosti. V oblastech s hustšími horninami, působícími jako lokální „zátěž“, se tyto změny projevily deformací povrchu, buď výzdvihem, nebo poklesem. Vědci použili numerické modely k simulaci vývoje krajiny při různých hodnotách tuhosti litosféry, které vedly k různým scénářům vývoje povrchu krajiny. Postupné změny reliéfu vedly k tomu, že v některých obdobích byly řeky odvodňovány do izolovaných pánví a jindy až do moře, tedy docházelo ke změnám výšky tzv. erozní báze vodních toků, což zásadně ovlivnilo jejich chování. Modely vykazují vysokou míru shody s pozorovanými jevy ve vnitrozemských povodích studované oblasti, kde se střídala období ukládání říčních sedimentů s jejich pozdějším výzdvihem a erozí. Výsledky této studie ukazují, že tuhost litosféry uvnitř kontinentů může být podstatně menší, než se obvykle uvažuje, a může podléhat změnám v časovém měřítku desítek milionů let.
Publikace
G. A. Ruetenik, J. D. Jansen, and M. Sandiford, Surface Uplift Due To Time-Varying Elastic Thickness in Continental Interiors, Geophysical Research Letters (2024), https://doi.org/10.1029/2023GL107719
Obr. 1 ze studie Ruetenik et al. (2024). (a) mapa reliéfu centrální Austrálie, masl = nadmořská výška v metrech; (b) gravimetrická mapa úplných Bouguerových anomálii, ukazující tíhové účinky horninových mas v mGal, záporná čísla značí anomálně „lehké“ hmoty a naopak; (c) profily reliéfu (šedě) a Bouguerových anomálií (oranžově) podle řezu označeného šedým pruhem v (a).