(v návaznosti na mimořádnou erupci sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai 15. 1. 2022)
Souostroví Tonga není většině veřejnosti příliš známo. Příznivci sportu patrně znají vynikající rugbyový tým tohoto ostrovního království; v geofyzice je Tonga pojmem asociujícím četná velmi hluboká zemětřesení, jejichž neobvyklé prostorové rozložení 500 – 700 km pod zemským povrchem ještě dlouho bude předmětem studia. Dopad těchto hlubokých zemětřesení na místní obyvatele je dosud naštěstí zanedbatelný. Ani sopečná činnost vulkánů na Tonze dosud celosvětovou pozornost nepoutala – jednak z důvodu nepříliš velké intenzity erupcí, jednak kvůli řídkému osídlení oblasti, vzdálené od civilizačních center. Pro lepší porozumění kontextu, ve kterém se sopka Hunga Tonga–Hunga Haʻapai nachází, přinášíme několik vlastních i přejatých ilustrací.
Významné ostrovní celky a charakter povrchu oceánského dna v jihozápadním Pacifiku, severně od Nového Zélandu. Rychlost vstřícného pohybu Pacifické a Indo-australské litosférické desky, jehož směr je naznačen šipkou, dosahuje v nejsevernější části deskového rozhraní 20 cm za rok, směrem k jihu klesá na 6 cm za rok. V oblasti sobotní erupce je přibližně 10 cm za rok. Okolí sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai je vymezeno červenou kružnicí. Mapový podklad byl zkonstruován pomocí aplikace GeoMapApp (http://www.geomapapp.org/).
Podrobnější pohled na složitou morfologii oblasti mezi hlubokomořským příkopem Tonga (Tonga Trench) a soustrovím Fiji, přejatý ze stránky Washington University in St. Louis (https://source.wustl.edu/2017/01/release-water-shakes-pacific-plate-depth/) . Barevná škála vpravo vyjadřuje hloubku oceánského dna. Širší oblast v okolí sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai je opět vymezena červenou kružnicí.
Morfologie oceánského dna v bezprostřední blízkosti vulkánu Hunga Tonga–Hunga Haʻapai. Bílá linie vyznačuje polohu topografického řezu, znázorněného na následujícím obrázku.
Topografický řez vulkánem Hunga Tonga–Hunga Haʻapai. Vulkán se zvedá z oceánského dna z hloubky více než 2 000 m pod mořskou hladinou a je tvořen dvěma vrcholy. Východní vrchol vystupuje částí kaldery nad mořskou hladinu. Šířka základny sopečného masivu je přibližně 50 km. Topografický řez byl zkonstruován pomocí aplikace GeoMapApp (http://www.geomapapp.org/).
Diagram znázorňující subdukci Pacifické desky pod desku Indo-Australskou a naznačující zónu tzv. dehydratace hornin subdukující litosféry (v naší včerejší aktualitě vysvětlil kolega Petr Brož), na tento proces navazující tvorbu magmatu a jeho výstup na zemský povrch, resp. na oceánské dno. Diagram je rovněž přejatý ze stránky Washington University in St. Louis (https://source.wustl.edu/2017/01/release-water-shakes-pacific-plate-depth/)