Pod nulou (dokumentace zimních či mrazivých akcí doplněná méně obvyklými artefakty českých a slovenských výtvarných umělců) je 59. výstavou cyklu Setkávání a zároveň doprovodnou výstavou k Arktickému festivalu 2020-21 a k prohlídce obrazu Záliv smrti (1897) malíře, polárního badatele a kartografa Julia Payera (1842—1915). Payerovo monumentální dílo o rozměrech 390 x 540 cm, zobrazující tragický konec polární expedice vedené sirem Johnem Franklinem v letech 1845 – 1847, je trvale vystavené v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu AV ČR (GFÚ), ve které GFÚ společně s Archivem výtvarného umění od roku 2002 pořádá cyklus výstav Setkávání. Věda a umění jsou rozličné způsoby poznávání světa, na výstavách hledáme a nabízíme možné paralely, analogie, podobnosti mezi rozumovým vědeckým bádáním a uměleckou tvorbou.
Zahájení ve čtvrtek 9. září 2021 v 16.30 hod. v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu, Boční II/1401, Praha 4 – Spořilov.
Po zahájení výstavy následuje přednáška Zdeňka Lyčky “Julius Payer: Expedice na severní pól”
Otevřeno 9. září – 29. října 2021, po-pá 8.00 -16.00 hodin
Jiří Hanke: Pohledy z okna mého bytu
Pravá zima začíná bodem mrazu a končí absolutní nulou: -273,15 °C. Shromážděná díla z velké části v zimním období vznikala, využívala proměnlivé vlastnosti vody, sníh a led jako vhodný materiál k tvorbě pomíjivých realizací. Další se zimou a mrazem nějakým způsobem souvisejí. Některá díla se ozřejmují sama (Radek Nivnický, Svetozár Mydlo, Monogramista T.D), jiným (Milan Adamčiak, Jiří Hanke, Ivan Kafka, Milan Kohout) stačí vypovídající název, k plnějšímu porozumění dalších je třeba znát souvislosti. Kdy, kde, jak, proč dílo vzniklo? Co jeho vznik inspirovalo?
Hmotné skutečnosti
22. listopadu 1975 vyšlapalo šest přátel v zasněženém poli u vesnice Konojedy velikou kružnici. Z obvodu kružnice postupovali k přibližnému středu, prošlapávání a odhrnování vrstvy sněhu trvalo několik hodin. Setkáním snímků černé hvězdice na bílém poli s leteckou fotografií plzeňské věznice Bory, kde byl Pavel Büchler v roce 1979 kratší dobu vězněný, získala hravá akce nový rozměr a smysl.
Pocta Obermanovi
V březnu 1970 rozložila Zorka Ságlová na zasněženém poli u Bransoudova poblíž Humpolce 31 pytlů naplněných jutou a benzínem a za soumraku je zapálila. Akce odkazovala na vyprávění o ševci Gustavu Obermanovi, který se tu v noci procházíval a dštil oheň a síru. Když ho však chytili a zbili četníci, o svou nezvyklou schopnost přišel. Řada velkoformátových fotografií Jana Ságla zachycuje přípravu, průběh a atmosféru noční akce, na které se dále podíleli Milan Hlavsa, Věra Jirousová a Ivan Martin Jirous.
Festival sněhu
Jako výtvarný doprovod Mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách uspořádala v tomtéž roce skupina slovenských umělců (Milan Adamčiak, Robert Cyprich, Alex Mlynárčik, Miloš Urbásek) první a zároveň poslední Festival snehu. Nová tvořivá metoda interpretace ve výtvarném umění měla rozvíjet díla světových umělců, v zimní podtatranské krajině je nově interpretovat. Sněhuláci Miloše Urbáska byli inspirováni barevnými figurami francouzské sochařky Niki de Saint-Phale. Milan Adamčiak interpretoval tvorbu amerického sochaře George Segala. Padesátikilometrovou stopou lyží Róbert Cyprich rozvíjel minimalistické projekty amerického hudebníka Waltera De Marii, sněžnou stěnou politou barvami pak parafrázoval dílo francouzského sochaře Pierra Armana.
Schodiště
Koláž Josef Hampla z útržků ručních papírů uspořádaných do tří sloupců vznikla v roce 2015 jako součást rozsáhlého cyklu. Zasněžené schodiště objevila Hana Hamplová v Kutné Hoře o dva roky později. Mezi oběma díly vznikají nové vztahy.
Max Švabinský krajinář
Kresby a malířské zásahy do nalezených reprodukcí nazýval bratislavský malíř a pedagog Rudolf Fila korektury. V letech 1973-1975 dotvořil — stránku po stránce dokreslil a domaloval — knihu Jana Květa Max Švabinský krajinář.
Čtverec
Vladimír Havlík: „Uprostřed proudu řeky Svratky jsem vytvořil čtverec z kamenů a pozoroval jsem jeho proměny od jara do zimy.“
Kalendář český
Svůj Úplně nový a věčný kalendář český dokončil Milan Kohout po desetileté práci v roce 1985. Soubor litografických lístků datovaných dny a měsíci roku, včetně 29. února, se denně proměňuje, první lísteček se každý den zařadí na konec. Kalendář český je pohledem do mikrosvěta pošumavských vesnic a měst, kronikou místních událostí, svědectvím proměnlivé doby. Několik listů grafik nerozřezal. Díky stejné či podobné barevnosti (nejen zima je bílá) se na nich potkávají i jiné dny, situace, místa a události než v časově řazeném kalendáři.
Křižovnický kalendář
Každý poslední den v měsíci roku 1972 se v hospodě U Svitáků (oficiálně U městské knihovny) scházeli členové Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. A její fotografka Helena Pospíšilová Wilson hlavní křižovnickou činnost, pití piva, zdokumentovala, ať byla venku zima, nebo ne.
Procesuální instalace
Martin Chlanda, Artur Magrot a Jakub Rajnoch vztyčili v únoru 2017 v kruhové nádrži na Malostranském náměstí čtyřmetrový ledový kvádr. Ledový pilíř pomalu tál, vytrácel se, až úplně zmizel. — „Podobně, jako se naše instalace mění vlivem klimatických podmínek, mění se nejen sdílené ideje ve společnosti, ale i umělecký jazyk, kterým jsou sdělovány.“
Stotožnenie
V cyklu Stotožnenie vyšlapal Michal Kern do sněhu známé symboly zrození, konce, boha a všehomíra — hvězdici, kříž, trojúhelník, kruh. S přírodou chtěl navázat přímý kontakt, stát se – podobně jako Miloš Šejn – její součástí. „Stopy a ich vnímanie nám zostalo z pradávných čias a spája nás s celou živou prírodou. Stopy sú dokladom našej existencie. Chcem zanechať stopu v prírode v súlade s jej životom.“
Led, tělo, sníh
Miloš Šejn zašel ve svých osamocených průzkumech ještě dál, velká část akcí vznikala v hraničních podmínkách, v zimě a mrazu, provázela je námaha, nepohodlí, bolest, trýzeň. „Je pravda, že extrémy vyhledávám a jsem mnohem naplněnější, mohu-li mrznout, být vláčen či být ohlušen.“
Sněžný den
Začátkem ledna 1971 uspořádala brněnská skupina Group m (Dušan Klimeš, Jiří Hynek Kocman, Jitka Kocmanová, Jiří Valoch) akci nazvanou Snow day. Sněžnou pláň popsali znaky, symboly, písmeny a slovy. Sníh je ideálně ekologický materiál k nejrozmanitějším akcím — na jaře roztaje, sám se uklidí. Z většiny zimních či sněžných děl zůstává většinou jenom vzpomínka, osobní světectví, někdy fotografie. Akci přibližuje drobný čtyřstránkový tisk s několika amatérskými fotografiemi a vloženým listem se jmény autorů a textem Jiřího Valocha:
bílé plochy sněhu
jediný program jednoho dne
žádné projekty žádné partitury žádné plány
nic předem připraveného
téma vyjádřené jediným slovem
sníh
v něm artificiální zásahy
prozrazující přítomnost člověka
stopy lidské akce
člověkem vytvořené nové materiály
znaky lidské řeči
důležitý je děj činnost akce
stálá činnost člověka v přírodním prostředí
vztah mezi přírodním a umělým
konečným cílem je aktivní účast
na vizuální či sémantické estetické akci
s bílou sněhovou plání před očima
nelze nemyslet na maleviče fontanu manzoniho kleina ueckera