Etna na Sicílii je nejaktivnější sopkou v Evropě, která nabízí úchvatnou podívanou na tryskající lávu téměř v pravidelných intervalech. Od začátku tohoto roku soptila lávu více než padesátkrát, během února a března zhruba každé tři dny, v červenci a začátkem srpna každý týden. Mohutné výtrysky lávy a lávové proudy na svazích sopky vyniknou na noční obloze, v denním světle můžeme nad fontánou vidět mohutný hřibovitý útvar horkého popela. Obyvatelé nedaleké Katánie už jsou zvyklí odklízet sopečný popel z chodníků a střech svých aut, v noci je někdy probudí dunění a exploze z praskajících bublin v kusech lávy, které jsou vyvrhovány i do výše jednoho kilometru nad kráter sopky. Poslední zvýšená aktivita také způsobila nahromadění sopečného materiálu v oblasti nejaktivnějšího jihovýchodního kráteru, který se podle měření odborníků z Italského národního institutu pro geofyziku a vulkanologii zvýšil o 30 metrů (viz Live Science). Kromě tohoto aktivního kráteru se na vrcholu sopky nacházejí další tři krátery, kde láva v nedaleké minulosti vystupovala.
Obrázek 1 – Schematický diagram, který vysvětluje pozici Etny na deskovém rozhraní Africké, Tyrhénské a Jónské desky. Diagram ukazuje oblast v zemském plášti pod Etnou, kde dochází k tavení vlivem zpětného pohybu Jónské desky (černá šipka), původní pozice Jónské desky je naznačena přerušovanou čarou (schéma, upraveno).
Magma pod Etnou vzniká částečným tavením zemského pláště pod Africkou deskou (obrázek 1). Cestou vzhůru k povrchu, kde už magma označujeme jako lávu, se díky snížení tlaku z taveniny oddělují plynné složky a vytvářejí bubliny. Jejich rozpínání v tuhnoucí lávě ji trhá na kousky různých velikostí, od bomb po sopečný prach. Odplyněná láva také vytváří rozvětvené proudy na svazích sopky, které brzy ztuhnou na sopečnou horninu. Nahromaděním lávy a sopečného popela se tak postupně vybudoval celý mohutný kužel sopky. Etna měří 47 km v průměru, její současná výška je 3357 metrů. Kromě růstu sopky kolem aktivních kráterů se ve skutečnosti východní část sopky pomalu sesouvá do Jónského moře. V této části sopky totiž vznikl mohutný sesuv, který tvoří výrazné údolí Valle del Bove a je ohraničený trhlinou tvaru podkovy (obrázek 2).
Obrázek 2 – Mapa Etny s vyznačeným sesuvem Valle del Bove (Gillot et al., 1994; upraveno)
Tento sesuv vznikl už před 100 000 lety a z trhliny podél jejího okraje také proudila láva během četných bočních erupcí, které ohrožovaly vesnice právě na východním úpatí sopky. Západní svahy sopky jsou naopak vcelku bezpečné. Obecně zřejmě platí, že výška aktivní sopky je tak udržována v rovnováze, kde jsou epizody sesuvů a kolapsu střídány s hromaděním sopečného materiálu kolem kráteru a na svazích sopky. Výšková úroveň, které lze za tohoto rovnovážného stavu dosáhnout, je dána vztlakovou silou sloupce magmatu od svého zdroje až samotnému kráteru sopky, tedy i hustotou samotného magmatu. K podmořskému sesuvu během erupce došlo například roku 2018 na sopce Krakatoa v Indonésii. Tento sesuv způsobil vlnu tsunami, která zahubila stovky lidí. Podobné sesuvy jsou popsány na Havaji, hrozbou je i sopečný ostrov La Palma na Kanárských ostrovech. Ani v případě Etny není náhlý a katastrofický sesuv vyloučený, ačkoli na něm zatím dochází pouze k malým, ale náhlým pohybům v řádech centimetrů za rok (Urlaub et al., 2018).
Zdroje/odkazy:
Ben-Avraham, Z., and Nur, A. (1980), The elevation of volcanoes and their edifice heights at subduction zones, J. Geophys. Res., 85( B8), 4325– 4335, doi:10.1029/JB085iB08p04325.
Gillot, P.Y. , Keiffer, G., and Romano, R. (1994). The evolution of Mount Etna in the light of Potassium-Argon dating. Acta Vulcanologica. 5:81–87.
Gvirtzman, Z., Nur, A. The formation of Mount Etna as the consequence of slab rollback. Nature 401, 782–785 (1999). https://doi.org/10.1038/44555
Jerram, D., Scarth, A., and J-C Tanguy (eds): Volcanoes of Europe (2nd ed.), Dunedin Academic Press, Ltd. Edinburgh, 2017, (ISBN-13: 978-1780460420 [paperback]) 288 pages.
Urlaub, M., Petersen, F., Gross, F., Bonforte, A., Puglisi, G., Guglielmino, F., . . . Kopp, H. (2018). Gravitational collapse of Mount Etna’s southeastern flank. Science Advances, 4(10), eaat9700. doi: 10.1126/sciadv.aat9700