Na poostrově Reykjanes na jihozápadním Islandu stále pokračuje erupce magmatu (viz naše články z 20.3.2021 a ze 4.3.2021), její intenzita zůstává stále stejná, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by aktivita ustávala nebo naopak mohutněla. V současné době z vulkánu vytéká 5 – 10 m3 lávy za sekundu, což představuje více než 500 000 m3/den. Podle posledních informací odborníků z partnerského ústavu Iceland GeoSurvey se jedná o velmi řídkou lávu, která velmi pravděpodobně vytéká až ze zemského pláště, z hloubky asi 20 km. Podle islandských vulkanologů láva se svým mineralogickým složením významně odlišuje od původních láv pokrývajících poloostrov Reykjanes; jedná se o typ lávy charakteristický pro tzv. štítové sopky (tj. široké, víceméně ploché vulkány zaobleného tvaru, vzniklé z mnohačetných vrstev tekuté lávy, která ztuhla na úbočích sopky). Díky malé viskozitě láva dobře odtéká bočním údolím, kde postupně chladne. Ztuhlá láva vytvořila bizarní útvar připomínající řecký amfiteátr, který je pro Islanďany velkou atrakcí.
Obr. 1 – Panoramatický pohled na centrální část poloostrova Reykjanes. Třípísmenné kódy značí seismické stanice sítě REYKJANET a symbol sopky ukazuje, kde probíhá výlev magmatu. Dále je zobrazeno epicentrum nejsilnějšího z otřesů, které erupci předcházely, a hlavní orientační body. Autor obrázku: Petr Jedlička
Co se týká dlouhodobějšího výhledu, je nutné počítat se scénářem, kdy se erupce budou v těchto místech objevovat v horizontu několika dalších let. Geologický a geofyzikální výzkum prokázal, že na Reykjanesu dochází ke střídání delších epizod klidu a kratších období s výlevy magmatu. Poslední dobře dokumentovanou událostí byla aktivita v letech 1210 – 1240, příznačně nazývaná „Reykjanes fires”. Podle mineralogického složení magmatu a jeho viskozity nelze vyloučit, že současná magmatická erupce je základem nové štítové sopky (poslední štítová sopka na Islandu vznikla po posledním zalednění Islandu před 14 000 lety, kdy zatížení zemského povrchu ledovcem vyvolalo sérii slabších magmatických erupcí).
Obr. 2 – Seismická aktivita na Reykjanesu v posledním týdnu (zdroj: IMO)
Seismická aktivita postupně slábne, v posledním týdnu nepřekročila magnitudo M=3 (připomeňme, že nejsilnější zemětřesení spojené se současnou vulkanickou aktivitou, dne 24. 2. 2021, mělo magnitudo 5,7). To nasvědčuje tomu, že výtok magmatu ze zemského pláště je již bez větších překážek, a proto došlo ke snížení napětí v zemské kůře a posléze i seismické aktivity. To ale vůbec neznamená utlumení sopečné činnosti.
Obr. 3 – Unikátní záběr na údolí Geldingadalir v oblasti Fagradalsfjall shora (zdroj: visir.is/facebook)
Mnoho turistů vyrazilo sledovat erupci zblízka a někteří se přibližují do těsné blízkosti magmatického proudu. Islandský meteorologický institut (IMO) monitoruje množství jedovatých plynů (především CO2 a SO2) a v závislosti na meteorologické situaci dává doporučení pro bezpečný pohyb v okolí vulkánu a radí návštěvníkům vyhnout se těsné blízkosti výlevu a prohlubním, kde by se plyny mohly akumulovat. Zde najdete odkaz na RUV, Islandskou veřejnoprávní rozhlasovou a televizní společnost, kde je videozáznam zborcení části stěny sopky.