33 let od nejsilnějšího zemětřesení v západních Čechách za posledních sto let

Dne 21. prosince 1985 v 11:16 hodin došlo u obce Nový Kostel k zemětřesení o magnitudu 4,6. Tento otřes byl a stále zůstává nejsilnějším zemětřesením v oblasti západních Čech za posledních sto let. Zvýšená seismická aktivita se objevila již během léta roku 1985, v této západočeské oblasti ovšem nebyla v té době žádná seismická stanice (původní stanice v Chebu byla v roce 1965 zrušena). Pracovníci Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR (GFÚ) proto začali připravovat instalaci dvou dočasných seismických stanic, pomocí kterých chtěli sledovat seismickou aktivitu na území mezi Chebem a Kraslicemi. Shodou okolností naši odborníci spustili jednoduchou analogovou stanici s inkoustovým záznamem na papírový pás 20. prosince 1985, druhou, moderní digitální stanici nainstalovali v den, kdy došlo k nejsilnějšímu otřesu, stali se tak očitými svědky těchto událostí. Popis situace v západních Čechách z hlediska seismologie napsal Ing. Josef Horálek, CSc. a své osobní vzpomínky na tento den připojil Ing. Petr Jedlička, oba jsou pracovníky oddělení seismologie GFÚ.

Josef Horálek: Zemětřesný roj z roku 1985 zahájil novou éru české seismologie

V těchto dnech si čeští seismologové připomínají jeden z nejsilnějších zemětřesných rojů na našem území, který postihl západní Čechy (Chebsko, Kraslicko a Sokolovsko) na přelomu let 1985 a 1986. Zvýšená seismická aktivita se v této oblasti objevila začátkem prosince 1985, postupně se zvyšovala a trvala až do února 1986. Zemětřesný roj kulminoval 21. prosince 1985 zemětřesením o magnitudu 4,6, které mělo epicentrum u obce Nový Kostel, ohnisko zemětřesení bylo lokalizováno v hloubce asi 8 km. Tento otřes způsobil materiální škody v oblasti přibližně do 20 km od epicentra, většinou se jednalo o trhliny ve zdech nebo omítce na domech, spadlé chatrnější komíny a střešní tašky. Jeho makroseismické účinky (odhadnuté na základě makroseismických dotazníků a vzniklých škod) dosáhly 6.5° – 7.0° na dvanáctistupňové škále MSK-64, otřesy půdy byly pocítěny na více než polovině území České republiky.

Obr. 1 – Krajina v okolí Chebu

Tento pro naše území mimořádně silný otřes spolu s „předtřesem“ o magnitudu 4,0 způsobil mezi obyvateli Chebska, Kraslicka a Sokolovska paniku, někteří lidé opouštěli své domovy a odjížděli ke svým příbuzným či známým mimo postiženou oblast, jiní přes mrazivé počasí raději spali venku pod stany. Zemětřesný roj 1985/86 také významně ovlivnil  režim spodních vod v oblasti. Na mnoha místech nastal postupný pokles vydatnosti pramenů, mnohé studny tehdy vyschly, hlavní otřes z 21. prosince 1985 se projevil ve vydatnosti minerálních pramenů ve Františkových Lázních. Další fáze roje kulminovala v noci z 20. na 21. ledna 1986 zemětřesením o magnitudu 4,2, které bylo lokalizováno ve stejné epicentrální oblasti a hloubce jako hlavní otřes z 21. prosince 1985.

Kromě těchto dvou nejsilnějších zemětřesení bylo v průběhu roje 1985/86 zaznamenáno ještě dalších 27 zemětřesení s magnitudy 3,0 až 4,0. Celý zemětřesný roj byl zaznamenán pěti permanentními analogovými stanicemi východoněmecké sítě VOGTLAND, které byly situovány v příhraniční oblasti Saska, silnější zemětřesení byla zaznamenána i na vzdálenějších stanicích, např. na stanicích GFÚ Kašperské Hory a Průhonice. Tři dočasné seismické stanice, jedna analogová v Oloví a dvě digitální ve Vackově a v Tisové u Kraslic, byly nainstalovány v okolí epicentrální oblasti až během roje (stanice Oloví 20. 12. 1985, Vackov 21. 12. 1985 a Tisová 2. 1. 1986). Stanice sítě VOGTLAND zaznamenaly během roje více než 8 000 zemětřesení s magnitudy M≥0,3. Bez nadsázky lze říci, že roj 1985/86 byl vůbec první silnější seismickou aktivitou na našem území, která byla instrumentálně podchycena. Přestože registrace dočasných stanic Oloví, Vackov a Tisová pokrývala pouze část roje, získaná data jsou velice cenná. Na jejich základě byla provedena lokalizace více než stovky zemětřesení. K velkému překvapení bylo zjištěno, že roj se odehrál v blízkosti obce Nový Kostel a ne v oblasti Kraslic, jak se obecně předpokládalo na základě dřívějších, převážně makroseismických pozorování. S dostatečnou přesností byly zjištěny i hloubky ohnisek, které nepřesahovaly 10 km.

Zemětřesný roj na přelomu let 1985 a 1986 představuje nejsilnější seismickou aktivitu nejen v západních Čechách, ale i na území České republiky za posledních sto let a je zároveň i významným mezníkem pro českou seismologii. Tímto rojem začíná nová fáze zvýšené seismické aktivity v  oblasti západních Čech, v posledních dvaceti letech se zde zemětřesné roje opakovaně vyskytují s periodou několika málo let. To nastartovalo i novou éru komplexního geovědního výzkumu západočeské seismogenní oblasti, který probíhá v součinnosti českých a německých geovědních pracovišť. Kvalita dat z digitální stanice Vackov a široké možnosti jejich využití urychlily v GFÚ přechod z analogových seismických stanic na stanice digitální.  Již v roce 1989 byla vybudována permanentní digitální stanice Nový Kostel a ve spolupráci s Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR byla postupně zřízena seismická síť WEBNET, která v současné době sestává z 23 stanic, které monitorují seismickou aktivitu prakticky v celé seismogenní oblasti západních Čech a Vogtlandu. Díky dlouhodobým seismickým měřením i dalším geofyzikálním měřením a jejich interpretacím je v současné době tato oblast jednou z nejlépe prozkoumaných rojových oblastí ve světě.

Petr Jedlička: Ze soboty 21. prosince na neděli 22. prosince 1985 se s námi třásla země celou noc

Již v létě roku 1985 se začala v oblasti západních Čech probouzet seismická aktivita. V té době jsem byl součástí pracovní skupiny vedené Dr. Axelem Plešingerem, jedním z nejvýznamnějších odborníků v instrumentální seismologii v Evropě. Napadlo nás, že na Chebsku nainstalujeme jednu z prvních digitálních seismických aparatur, abychom mohli lépe sledovat, co se děje. Velká očekávání jsme ale neměli.

Z důvodu poruchy naší seismické stanice v Polsku a nutnosti ji opravit se náš výjezd musel odložit. Instalaci dočasné digitální stanice jsme si naplánovali na sobotu 21. prosince 1985. Před tím již stihli naši kolegové ze skupiny Dr. Tobiáše nainstalovat v rozestavěné mateřské školce v Oloví analogovou seismickou aparaturu, zaznamenávající však pouze vertikální složku seismického signálu inkoustovým zapisovačem na papírový pás.

Hned po návratu z Polska jsem vyrazil s kolegy Josefem Horálkem a Václavem Vavryčukem služební „dvanáctsettrojkou“ do západních Čech. Sobotní dopoledne 21. 12. 1985 bylo mrazivé. V poledne jsme přijeli do Chebu a na náměstí nás zaskočil neočekávaný pohled. Na dlažbě ležely rozbité střešní tašky a střepy z rozbitého pouličního osvětlení. Lidé postávali ve skupinkách, vzrušeně diskutovali a někteří i plakali. Dozvěděli jsme se, že před hodinou došlo k silnému zemětřesení. Aniž bychom to tušili, nejsilnější zemětřesení za posledních sto let jsme prožili v autě někde v okolí Andělské Hory.

Odpoledne jsme přijeli do Vackova u Chebu, kde jsme měli domluveno, že zařízení můžeme umístit v chalupě u paní Ing. Kvasnicové. Po prohlídce terénu jsme se rozhodli seismometry nainstalovat ve sklípku vedle studně, kde bylo umístěno čerpadlo. V souvislosti se seismickou aktivitou se již na podzim ze studně ztratila voda a čerpadlo se tedy nepoužívalo. Záznamové zařízení PCM 5800 od západoněmecké firmy Lennartz jsme umístili v chalupě v nepoužívané podkrovní místnosti. Celá instalace nám trvala až do devíti hodin večer. V té době jsme ještě neměli žádný třísložkový seismometr a museli jsme použít tři jednosložkové snímače, vyrobit propojovací kabely, natáhnout je (studna byla asi 20 m od domu), naletovat konektory, vyřešit napájení a kalibrací seismometrů stanovit správnou velikost tlumicích odporů. Paměťová média pro ukládání získaných dat nebyla ještě na dostatečné úrovni a pro záznam se používal cívkový magnetofon s ukládáním dat v PCM kódu na běžnou magnetofonovou pásku. Kapacita jednoho kotouče pásky o průměru 18 cm byla asi jen dvě hodiny kontinuálního záznamu, a bylo těžko možné požadovat, aby ji někdo každé dvě hodiny vyměňoval. Proto se registrovalo ve spouštěném režimu, tzn. že se záznamový magnetofon spustil, pokud zařízení vyhodnotilo, že se jedná o užitečný jev – lokální zemětřesení.

Obr. 2 – Seismická stanice ve Vackově, 28. 12. 1985

V noci jsme přespali v místní drůbežárně, leželi jsme v šatně na zemi mezi zabahněnými holínkami a rozvěšenými špinavými montérkami. Seismická aktivita probíhala celou mrazivou noc. Věděli jsme to, aniž bychom se dívali na záznamy ze seismometru. Dvoupatrová budova drůbežárny totiž měla železnou konstrukci vyplněnou stěnami z cihel a při každém otřesu, a to i takovém, který by venku nikdo nepocítil, se budova zachvěla, rezonovala, vrzala a zpívala. Moc jsme se nevyspali, zážitek to byl ale krásný.

Ráno jsme vše znovu zkontrolovali, doladili jsme spouštěcí algoritmus a vrátili se do Prahy. Stanice ve Vackově pracovala až do května roku 1986, kdy jsme ji museli zrušit z důvodu rekonstrukce domu. Zařízení jsme přemístili na nové místo, do hájenky u Nového Kostela, kde měření probíhá bez přerušení dodnes. Předpověď o složitosti signálů se nenaplnila, ba právě naopak. Záznamy jsou velice jednoduché, obsahují čisté P a S impulzy. Naměřená data byla použita v řadě vědeckých pracích.