Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Navigace:

Středočeský pluton

český masiv

Lokalita: Středočeský plutonický komplex na povrchu zaujímá plochu přes 3000 km mezi Říčany u Prahy, Příbramí, Klatovy, Pískem a Táborem.

Petrologická charakteristika: Středočeský plutonický komplex je rozsáhlé těleso vyvřelých hornin (plutonických a žilných) různorodého petrologického a chemického složení. K nejstarším horninám plutonického komplexu patří vápenato-alkalické granitoidy a tonality sázavského typu. Další skupinou mladších intruzí jsou amfibol-biotitické granitoidy vápenato-alkalické bohaté draslíkem (blatenský, červenský, kozárovický, těchnický, klatovský a okrajový typ). Ultradraselné horniny jsou reprezentovány v rámci plutonického komplexu relativně mladými intruzemi biotitických melagranitů až melasyenitů (typ čertovo břemeno - durbachity a typem táborským. Více křemenem, draslíkem a hořčíkem bohaté granitoidy zahrnují typ sedlčanský, říčanský a zbonínský. Další odlišnou skupinou magmatických hornin jsou hliníkem bohaté granodiority typu maršovického a kozlovického. Vápníkem bohaté granodiority až trondhjemity náleží nečínskému a požárskému typu. Plošně, v celém plutonickém komplexu se vyskytují magmatické horniny v žilné pozici vůči svému okolí. Geochemicky žilné horniny odpovídají jak výše popsaným plutonickým horninám, tak zcela specifickým magmatům. Jedná se zejména o lamprofyry, žilné porfyry a diabasy.

Stáří: Radiometrické stáří (zjištěné či předpokládané) jednotlivých magmatických intruzí (plutonů) spadá do doby přibližně mezi 355 a 335 Ma, nebo-li éry spodního karbonu.

Geneze: Magma vznikalo ve velkých hloubkách nad subdukční zónou natavením hornin zemské kůry a pláště během variské kolize tzv. variského vrásnění. Nejstarší magmata středočeského plutonu (354 - 350 mil. let) se nacházejí v jeho severozápadní části podél kontaktu s Barrandienem a pravděpodobně vystoupila (intrudovala) do svrchních partií zemské kůry za současného stlačování okolních hornin, zatímco mladší horniny (346 - 343 mil. let) u jižního okraje plutonu jsou souběžné s výstupem (exhumací) původně hluboce uložených hornin moldanubika. Žhavé magma (o teplotě 700 - 900 °C) zahřívalo okolní horniny, což se projevilo jejich tepelnou přeměnou (metamorfní rekrystalizací). Nejsilnější kontaktní metamorfóza, místy doprovázená i částečným natavením, postihla tzv. metamorfované ostrovy, které představují zbytky původního stropu středočeského plutonu tvořeného sedimentárními horninami.

Využití: Horniny středočeského plutonu se těží v mnoha lomech jako stavební a dekorační kámen nebo jako zdroj drceného kameniva. Na středočeský pluton jsou také svým vznikem vázána ložiska nerostných surovin např. zlata (Jílové u Prahy, Mokrsko, Petráčkova hora u Rožmitálu pod Třemšínem) nebo uranových či jiných rud (příbramský rudní revír).