Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Navigace:

Historie Geofyzikálního ústavu

Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky navazuje na dlouhou tradici spojenou s výzkumem přírodních věd v českých zemích. Rozsáhlá těžba kovových rud a dalších minerálů ve středověku, např. v Kutné Hoře, Jihlavě a Příbrami, s sebou přinesla rozvoj geologie a mineralogie. Na Karlově universitě, založené v r. 1348, se přírodní vědy přednášely od r. 1622. V r 1770 byla v Praze založena soukromá učená společnost, předchůdce dnešní Akademi věd. Její zakladatel Ignác Born byl špičkový středoevropský mineralog a geolog tehdejší doby.  Systematická denní měření teploty zemského povrchu byla prováděna v jesuitské koleji v Klementinu od r. 1771. Také pravidelná měření srážek od r. 1804 patří k nejstarším ve střední Evropě. Geomagnetická měření začala začala v r. 1839, kdy Carl Kreil uvedl do provozu geomagnetickou observatoř na Německé universitě v Praze. První měření měření gravitace v českých zemích provedl v dolech v Příbrami v r. 1882 R. Sterneck-Doudlebský kyvadlem jeho vlastní konstruce. V příbramských dolech také proběhly v letech 1903-1905 první seismologické experimenty. H. Bendorf zde instaloval dva Wiechertovy seismografy - jeden na povrchu a druhý v dole. V r. 1908 byla založil G. Irgang první stálou seismologickou stanice Cheb (Eger). Jejím účelem bylo poskytnout instrumentální záznamy zemětřesných rojů v oblasti západních Čech / Vogtlandu.

Po vyhlášení Československé republiky v r. 1918 byl založen Státní ústav pro geofysiku. Jeho prvním ředitelem se stal v r. 1920 prof. Václav Láska. Hlavní výzkumné aktivity spočívaly v pravidelných měřeních magnetického pole Země a interpretaci gravitačních, seismických, geomagnetických a geoelektrických geofyzikálních polí. Bylo prováděno systematické geofyzikální mapování státního území. V r. 1924 byl instalován tunový Wiechertův horizontální seismograf na seismické stanici Univerzity Karlovy v Praze na Karlově. Během 2. světové války byl Státní ústav pro geofysiku rozpuštěn. Geofyzikání aktivity byly částečně prováděny v Ústavu geofyziky na pražské Německé universitě. V poválečném období to byl zejména prof. Alois Zátopek, který formuloval nový program československého geofyzikálního výzkumu a organizoval výuku geofyzikálních disciplin na Karlově universitě. Státní ústav pro geofysiku, znovu zřízený a zrekonstruovaný v r. 1945, byl v r. 1952 začleněn do nové státní organizace základního výzkumu – Československé akademie věd. V šedesáých a sedmdesáých letech byly zakládány nové observatoře, např. geomagnetická, seismická a tellurická observatoř v Průhonicích, elektromagnetická a tellurická observatoř v Budkově, slapová stanice v dolech v Příbrami a seismická stanice v Kašperských Horách. V tomto období Vít Kárník, autor katalogu evropských zemětřesení, dosáhl významných úspěchů ve studiu seismicity Evropsko-mediteranní oblasti. Makroseismická stupnice MSK-64 (Medveděv-Sponheuer-Kárník, 1964) je dosud používána k odhadu intenzity otřesů při zemětřesení.

Vědecká reputace Geofyzikálního ústavu v mezinárodní geofyzikální komunité je vysoká. Mnoho myšlenek, algoritmů, výsledků experimentálních měření získaných v ústavu je používáno celosvětově. Jeden příklad za všechny je velmi širokopásmová registrace zemětřesení, která byla uvedena do rutinního provozu na seismcké stanici Kašperské Hory v r. 1973, patrně jako první na světě. Výzkumníci Geofyzikálního ústavu se aktivně účastní mnoha mezinárodních geofyzikálních projektů, měření a konferencí.

Geofyzikální ústav se v současné době skládá z pěti vedeckých oddělení, které pokrývají základní geofyzikální discipliny: seismologie, geomagnetismus, geoelektřina, geodynamika a gravimetrie, tepelný tok a radiometrie. Činnost ústavu zahrnuje mj. observatorní a terénní měření za účelem nepřetržitého monitorování geofyzikálních polí na území České republiky a přilehlých oblastí střední Evropy, spolupráci a výměnu dat s regionálními a mezinárodními datovými centry, geofyzikální studie stavby zemské kůry a litosféry, laboratorní měření fyzikálních vlastností hornin, teoretické a numerické modelování geofyzikálních polí, interpretaci geofyzikálních měření a klimatických změn v souvislosti se sluneční aktivitou.

Ředitelé Geofyzikálního ústavu:
1920 - 1933     Prof. Václav Láska
1933 - 1952     Prof. Bedřich Šalamon
1957 - 1960     dr. Jan Bouška
1960 - 1969     ing. Miloš Pick, DrSc.
1969 - 1990     akademik Václav Bucha
1990 - 1998     RNDr. Vladimír Čermák, DrSc.
1998 - 2007     RNDr. Aleš Špičák, CSc.
2007 -             RNDr. Pavel Hejda, CSc.